0. Prolog
22. 12. 2012
Když v roce 60 před naším letopočtem Římané krvavě potlačili povstání keltského kmene Icenů, vedené královnou Bouddicou, zdálo se, že římský orel zcela ovládl Velkou Británii. Přesto toto zdání trvalo sotva pár měsíců. Přesněji do té doby než se guvernér dozvěděl o jednom nepodrobeném kmeni. Tím kmenem byli Lykanikové, lidé, kteří původně žili na severu Anglie. Podle zpráv, když se před několika lety císař Claudius vylodil u Britských břehů a tím zahájil římskou invazi, pochopili Lykanikové hrozící nebezpečí. Jejich kmenový náčelník rozeslal posli s varováním ke všem okolním kmenům, aby se spojily a nebojovaly proti římské armádě sami. Ale nedostalo se mu ničeho jiného než výsměchu a opovržení. Záhy ale došlo na jeho slova. Keltské kmeny jeden po druhém padaly pod nadvládu největšího impéria té doby. A tehdy Lykanikové zmizeli. Tiše opustili své oppidium n severu a zmizeli ve věčných mlhách nehostinných a krutých hor Severního Walesu. Od té doby o nich nikdo neslyšel. Ačkoli to vše, s tím, že jeden jediný kmen Římu zkázu nepřinese, guvernér císaři zatajil, dělal mu kmen Lykaniků velké starosti. Nikdo z jeho zdrojů nedokázal říct, jak moc velký a silný kmen to je nebo jestli mají dost bojeschopných mužů na to, aby podnítili novou vzpouru, která by mohla přinést mnohem více zkázy než ta poslední. A právě to pronásledovalo guvernéra v jeho nejhorších nočních můrách. Nakonec se přeci jen rozhodl jednat. Na jaře roku 64 byl do Walesu vyslán oddíl legionářů vedený Gaiem Suetoniem Paulinem...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
