O Zeusovi
„Tak koho dneska zmasakrujem?" zeptal se Holický otevírajíc klasifikační sešit. Rozjuchaná třída podivně ztichla. Několik z odsouzenců pohotově našlo sešity a snažilo se najít poslední látku. Zbytek velmi přesvědčivě hrál neviditelné. Učitel si povzdechl.
„Tak Janda, ať to máš za sebou."
V poslední lavici zvedla hlavu rozespalá, mrzutá kreatura.
„ Já byl minule," zabručela oběť.
„Ale to já přece vím."
„ A předminule sem byl taky."
„ To víš Honzíku," vyučující naznačil, ať sebou hodí. „ Takový šikovný a inteligentní chlapec a můj oblíbený žák k tomu." Pokračoval se širokým úsměvem. Janda se otráveně zvedl, vstal a klátivou chůzí došel ke katedře, na kterou hodil žákovskou knížku.
„ Tak čím se platilo v Athénách?" Holický sundal víčko ze své oblíbené tříkorunové propisky. Honza přešlápl a upřeně se zahleděl do stropu.
„ Nějakejma ptákama..." dostal ze sebe nakonec.
„ Jací to byli ptáci?"
„ Orlové... Vlastně sovy!" Učitel váhavě přikývl.
„ Kde ty Athény vlastně ležely?"
„ V Itálii," zkoušel štěstí Janda, „asi v severní," nedůvěřivě si prohlížel učitelův zděšený výraz. „Vlastně v jižní," zkusil to znovu. Holický zaskučel, vstal a několikrát praštil hlavou o zeď.
„ Maminko! Maminko, proč jsi mne jenom posílala na tu pajdu! Že já raději nebyl popelářem!"
„ Tak na Sicílii," opravil se Honza ještě jednou.
„ Sekl ses jenom o pár tisíc kilometrů," učitel odložil propisku, které ukousl koneček. V takovýchto hodinách měl ve zvyku rozkousat podobných propisek klidně několik. Vytáhl z kapsy další.
„ Tak ať ti můžu dát alespoň čtyřku," pokračoval zkroušeně. „ Vymysli si tři bohy, řekni mi co o nich víš a zmiz odsud."
„ Nejdřív tam byl Zeus," odpověď vypadala celkem nadějně. „To byl jakože šéf. Pak tam byla Athéna, to byla dcera toho Zeuse a ..." Jandův hlas šel najednou do vytracena. Chvíli bylo hrobové ticho. Netrvalo dlouho, protože záhy se ozval nelidský zvuk, připomínající řev raněného zvířete zmítajícího se v agonii. Na stropě popraskaly zářivky. Pavučinové pukliny se objevily i na oknech sousedního prvního stupně. Vystrašení prvňáčci opouštěli školu v panické hrůze, že se probudil drak, který bydlí v šatnách. Učitelky hledaly hasící přístroje, jenže ty už dávno ukradli neznámí vandalové. Ředitel požádal sekretářku, aby mu sehnala vatu do uší. Řev trval celou půl minutu.
„ To bude mít školník zase jednou radost," konstatovala Klára, když vylezla z pod lavice a smetla spadanou omítku a zbytky popraskané žárovky.
„ Janda!" Holický si jí vůbec nevšímal. „ Skloňuj mi slovo Zeus!"
„ Zeus, bez Zeuse, k Zeusovi, vidím..." začal poslušně Honza, ale učitel mu skočil do řeči: „Zeus, bez Dia, k Diovi, vidím Dia... Pokračuj."
„ Die, o Diovi, s Diem a .... Ehm..."
„ Víc pádů nemáme," utl ho. „ Tak pokračuj v těch bozích..."
„ Když já už nevim, kde sem skončil..."
„ Tak začni znova."
Honza se zadíval do stropu.
„ A ten Dius..."
„ JÁÁÁÁÁNDÁÁÁÁ!!!!!!!"