Zaprášený čas
Na staré knížce v antikvariátu
se už dlouho ukládá prach
snad proto že se její cena nerovná zlatu
z toho ale nemusíš mít strach.
Přede dveřmi obchodu
neúnavně proudí čas
na svém věčném pochodu
letí kolem nás.
Mezi zaprášenými policemi
se dávno už čas zastavil
a mlčenlivé tiché stěny
poslední duch lidí opustil.
Léta už prach padá
pavouk tká své sítě
když tu dveře otevírá
mlčenlivé dítě.
Staré stěny stále ticho svírá
ale v tichu je už život
a zaprášená knížka stará
procitla z temných nicot.
Dvacátý rok se převalil
to nevyjádřím v jedné větě
pro dítě se čas zastavil
v jeho mlčenlivém světě.